eTerapie

Zuzana Müllerová

Koučování v autoškolách

Z vyhodnocení bodového zisku za dopravní přestupky minulého roku u nás vyšla skupina mladíků ve věku nad dvacet let jako „vítězná“. Podobná je i situace v EU, kde ročně přijde oživot v souvislosti s řízením auta na 8000 mladých mužů. S tím, že většině členských zemí se již dlouho nedaří dosahovat významného pokroku při snižování počtu dopravních nehod.

Technická řešení a lidské fungování

Hledají se různá řešení. Některá jsou čistě technická jako iniciativa „inteligentní auto“, která chce, aby nové vozy byly bezpečnější, ekologičtější a chytřejší. Například „bezpečnostní tlačítko“ systému eCall (systém automatického tísňového volání při dopravních nehodách), jež pouze stačí stisknout v případě nehody a pomoc je přivolána automaticky.V současné době jsou například nejnovější modely mercedesů vybaveny takovým „pohotovostním tlačítkem“ (aby to přivolalo pomoc, musí to „někdo“ zmáčknout). Takové řešení má své nedostatky, protože řidič po nehodě, pokud je vůbec „schopen“ (je při vědomí a může se hýbat), obvykle zažije šok ,duševní otřes – a zkuste si vzpomenou i bez šoku, kde že to máte v interieru svého auta ono příslušné tlačítko: než prozkoumáte tlačítkovou soustavu rádia, CD přehrávače, mlhovek, vnitřního centrálního zamykání, výstražného osvětlení, cirkulace vzduchu, zapalovače…Moje přítelkyně dodnes není schopna pochopit a odpustit si .., že po té, co se střetla s jednou pražskou tramvají, zapomněla, že na zadní sedačce veze svou dvouletou dcerku. Upozornili jí na to – až po nějaké chvíli její zachránci, cizí lidé, kteří jí přišli na pomoc. Ovšem moderní technologie tento problém vyřešila – auta budoucnosti budou volat pomoc sama, když jejich čidla usoudí, že jste havarovali ( Orwela by jistě napadaly i jiné situace, kdy by na vás vaše auto někoho mohlo zavolat..). Možná je na čase začít kultivovat i ten typ osobní ho počítače, co nosíme v hlavě.

Symbol a rituál

Auto se stává symbolem naší kultury. Podle některých psychologů získání „řidičáku“ v našich krajích mladým lidem supluje rituál dospívání (obřad, potvrzující přechod z jednoho vývojového stádia do druhého). Podle čeho příslušník naší kultury bezpečně pozná, že už je dospělý? Podle čeho to na něm poznají druzí? Nejspíš absolvoval autoškolu, složil testy a obdržel na to potvrzení. Jak různé ale může být vnímání týchž pravidel ukazuje například rozdíl mezi stylem řízení Němců, které na silnicích vnímáme jako pedanty a Italů, kteří v nás budí dojem, že předpisy berou pouze jako jakési okrajové doporučení.

Paušální a individuální výuka

Dosavadní styl výuky nových řidičů odpovídá našemu systému školství (metodám našeho školství je už 400 let). Od jedince se očekává, že se zcela přizpůsobí danému, předem připravenému modelu a jeho schopnosti pak posoudí někdo druhý – vnější autorita. Tento typ výuky nebere v úvahu individualitu i lecos´ jiného. Zdálo by se, že přizpůsobit model výuky těmto potřebám je nadlidský úkol, přesto to vypadá, že alternativní možnost existuje. Nový, koučovací přístup má individuální rozměr výuky. Jeho kořeny asi všichni správně tušíme ve sportu, ale pro nás nezasvěcené to vždy trochu zavánělo tajemstvím a magií. Jeho autoři přeměnili boj o úspěch v úspěšnou hru.Odhalili spodní myšlenkové proudy motivace a odpovědnosti. Ve světě nový přístup psychologického koučování funguje již 20 let, u nás zejména v oblasti podnikání, 10 let. Zatím se nejvíce užíval při řešení pracovních záležitostí, v souvislosti s firemní kulturou.

Všechno je dáno myšlením, náš postoj k řízení reprezentuje

80 % bezpečí na silnici.

Řízení je "kapitola sama pro sebe". Je to řidič, kdo rozhoduje, ale schopnost správného odhadu musí být podložena realistickým vnímáním. Záleží na tom jak vnímáme vlastní schopnosti, svou způsobilost a jak jsme odolní vůči vnějším tlakům situace. Je třeba vybudovat především dokonalejší sebehodnocení začínajících řidičů, pěstovat jejich odhad. Ale také je třeba zohlednit souvislosti a motivy cestování: tedy to kam jedeme, proč tam jedeme, s kým tam jedeme… Snažit se porozumět tomu, jak mohou působit na řízení faktory jako je životní styl nebo osobní charakteristiky. Použití koučovacích metod v přípravě řidičů se zdá být řešením: Kouč pěstuje uvědomělost řidiče, vyvolává odpovědnost a motivuje svého svěřence k správnému rozhodování. Koučování staví na psychických, emocionálních a intelektuálních zkušenostech koučovaného řidiče. Koučování samotné je pak nejspíše o podpoře a budování zdravé sebedůvěry.

HERMES

(V řec. mythologii posel bohů) je projekt koučovacího tréninku pro instruktory autoškol. ( Projekt byl akceptován Evropskou komisí. Celkem se ho účastní devět členských zemí: Rakousko, Německo, Finsko, Velká Británie, Dánsko, Luxemburg, Španělsko, Francie a my). Jde o vytvoření jednoduchého souboru tréninkových programů pro instruktory autoškol s tématikou "jak koučovat“ (dokončený má být v roce 2010).

Váhu celému projektu dodává John Whitmore, jež byl v šedesátých letech úspěšným automobilovým závodníkem, později studoval psychologii a je jedním z autorů samotné metody „koučování“.